Karpaty bílé
Zatímco si užívám poslední pracovní dny v kanceláři na Smíchově a za oknem to vypadá jako během tropickýho monzunu, vím zcela jasně, že jsem nechal u Pavla otevřený okno. Až P. přijde domu z práce, bude to asi neveselý pohled.
V pátek dám po několika měsících práci i Praze na nějaký čas sbohem. Už v neděli odlétám se slánskýma kumpánama do Makedonie, kde ochutnáme místní Ajvar (babi myslím na tebe, neboj), místní šašliky a domácí vína. S loupáčkem (rozuměj Pedrem) si pak u albánských břehů naordinujem odloupávací kúru.
Všechno se to tady v Praze stalo tak nějak najednou. Jaro, jedno stěhování, druhý a teď na pár dnů třetí. V plánu byla všemožná kultura, ale většinou to skončilo u piva, koncertu nebo v sauně. Člověk si vlastně až po prokalenym týdnu uvědomí, kolik má kolem přátel se kterýma musí prostě jít po několika měsících “na jedno”.
Mokrej kraj, řikam to furt.
Jakmile se to trochu zazelenalo, pokoušel sem se vypadnout z města co nejvíc to šlo. Naposled minulý víkend s Lutášem do Bílých Karpat. Z čundru se stal skoro přechod BK s padesáti kilometry v hnátách. Tři parádní širáky, brodění řeky, ranní koupačka v rybníce a lesní ohně. Vše se to událo za zpěvu desítek druhů pěvců, kteří obývají tamější bukové lesy. Poslední den výletu jsme si vyhradili na cestu domů, a když jsme s obavami zvedali palce u benzínky na Starym Hrozenkově, netušili jsme, že se oba dostanem domů jedním vozem. Starý Hrozenkov-Praha-Turnov ve stříbrné nebrzdící Felicii s Čechoslovákem Jardou. Jeho maďarský vzhled a stav vozu nemohl uniknout imigrační policii, ale vše pro tentokrát v pořádku a mohli jsme odjet bez pokuty přesto, že Jarda neměl platný doklad totožnosti a Lutáš zapnutý bezpečnostní pás.
Bílé Karpaty byly vlastně první trip, na který jsem vzal novej foťák. Všeho od Canonu jsem se prozatím zbavil a investoval stejný peníze do Fujiny. Je to lehký, rychlý, zábavný a na cestování dokonalý. Mouchy to má, to ano a ten hype kolem je asi přehnanej. Ale co, zkusím si to tahat po makedonských a pak norských kopcích.
Takže níže se můžete podívat na první fotky z Fuji XT1 + XF 23mm F1,4 Neupravoval jsem je, takhle to prostě leze z foťáku v jpegu.
UPDATE: Je březen 2017, mam ten foťák už teda 9 měsíců a baví mě s tim fotit ještě víc než předtim. Zvykl sem si na ovládání, manual dávám jen v noci, páč jinak je to pomalý, neohrabaný a dřina, ale prostě ty fotky maj duši a s takhle malym fotakem v ulicích jste proste nenapadnejsi.