Istanbul

Je zvláštní, co si dokáže mozek zapamatovat a jaký věci k sobě asociovat. Přiletíte do Istanbulu a i po dvouletém odloučení je vám to místo tak známé… Nejsou to jen nápisy co poznáváte, účesy kterým se opět potutelně smějete, zvuky které slýcháte a slyšet kolikrát ani nechcete… jsou to hlavně vůně, které vám v okamžiku spojí všechny vzpomínky do uceleného balíčku, obvážou ho mašlí a doporučeně odešlou.

Devět hodin v Istanbulu jsem prožíval podobné, snad již prožité situace a vždy u toho byla TA vůně. Těžký odpuzovací parfém, pach mýdla s tureckým jelenem známým z tureckých lázní, všudypřítomné pečené kaštany, vařená kukuřice a smažené ryby v chlebu.

Za téměř dva roky, které uběhly od mé poslední návštěvy, stojí ekmek (chleba) stále 50 kurušů, simit je pořád kulatej, Taksim narvanej k prasknutí a ti Turci kouří snad ještě víc!