Dock

Několik měsíců jsem se zdráhal vstoupit do doku v Hurghadě a snad každý týden jsem posouval datum, kdy že tam půjdu a nafotím místo, kde Egypťani s kladivy a majzlíkem či dlátem v ruce buší do lodí, které tam zanechali jejich majitelé kvůli potřebné renovaci.

Den před odletem zpět do ČR už nebylo zbytí. Ranní slunce nedávám, musím si vystačit s tím nejhorším poledním a snad večerním. Tři měsíce jsem do doků nevstoupil, abych v jeden den toto místo navštívil dvakrát. Tak úžasný to tam je!

Kromě stavbařů mi přijdou dokaři snad jako jediní, kteří ve vás nevidí peníze. Nic vám totiž nemůžou prodat. Fošnu nebo piliny si do letadla vezme jen málokdo…Naopak jsem byl několikrát pozván na oběd, na čaj a pokecal s pár chlapíky !anglicky! o turismu v Hurghadě, Egyptě, Egypťanech, jejich a mé práci.

Vřelost místních chlapíků mě opravdu překvapila, obzvlášť po zkušenostech v obchodech, u holiče či v taxíku. Tady nikoho má peněženka, byť prázdná, nezajímala. Chlapi včetně mladších kluků zde dřou každý den nehledě na páteční modlitbu za zhruba 100 LE. Bez ochranných pomůcek a občas i bot, tak jak je v chudých zemích zvykem, renovují lodě sloužící zejména turistům, kterých kotví kolem Hurghady rok od roku víc.

Pokud někdo v brzké době začne blízko doků podnikat, budou to nejspíš cestovní kanceláře nebo prodejce náplastí…

Pro představu: v roce 1989 se plavilo kolem Hurghady méně než 50 turistických lodí. V roce 2006 jich bylo přes 1200! (zdroj zde)

Pod textem naleznete pár fotek z páteční exkurze do doku, zatímco muezzin svolával k modlitbě…