fish n’chips

Probudil jsem se ve Fulhamu, v jedné z mnoha přívětivých rezidenčních čtvrtí Londýna. Právě odbilo poledne, hlava příjemně prázdná a žaludek zvolna plněn. Od úterka si užívám tohle skvělý město, kde je jedno jestli ste černej, bílej, čistej, špinavej, odkud ste a co máte na sobě. Aspoň tak to na mě působí, ale po pár dnech těžko soudit…

V Praze mě minulý víkend překvapilo, jak byli všichni milí. Personál v hospodách, který jsem prolezl, v kavárnách, ve kterejch sem se dával druhej den espresama dohromady. Jen jednou jsem potkal über idiota – výčepního Na Knížecí U Žíznivýho jelena. Že zdravim, vole. Pozitivní vlna pokračuje i tady – počet idiotů se ustálil na jednom kusu, ale to byla ochranka, takže se to uplně nepočítá páč profi ochrankou stejně jako fízlem se člověk musí narodit. Tim se nestane.

První den jsem prošel část Fulhamu. Jenom část, protože mi neskutečně dlouho trvá se vyhrabat z postele. Stejně jako dneska.

Fulham je zaplněnej domy z cihel stejně jako celý UK. Nad hlavami vám prolítávaj po pár vteřinách samoloty a v rekonstruovanejch domech se gadá po polski. V parku si nesmíte hrát s koulema, teda s míčema a co mě tady rozsekává jsou cedule na všechno, co by vám mohlo nějak ublížit, poškodit vás, nebo někoho. Takovej opatrovnickej syndrom. Příkazy a doporučení kam se podíváš a to je prej USA ještě šílenější, řiká Týny landlord Niky.

BARBICAN

Bruntál nebo Brutal. Barbican neni díra a okolí má taky pěkný. Takže tolik k tomu rozlišení. Betonový sídliště s kulturními a obchodními centry, který obklopujou vodní plochy s pádlujícími kachnami na hladině. Někým zatracovaná, ale zejména odbornou veřejností milovaná čtvrť vznikla během šedesátejch a sedmdesátejch – pro mě nejlepších let, protože i fízlové nosili zvonáče a kudrliny byly IN.

Až si tohle budeš číst, tak už vlastně v Lodnýně nebudu. Budu někde v desetikilometrový výšce v dobytčáku společnosti Ryanair nad Atlantikem. Bez polohovatelnýho sedadla, bez místa na nohy, ale za docela slušnou cenu za lístek. Cestování mě naučilo spořit čas a energii, takže nemám problém prospat celou cestu. Jo a taky mě cestování naučilo šetřit, což se mi v Londýně moc nepovedlo, takže mě čeká měsíc s pestem a těstovinou. Už se těšim.

Snad si teda ulovim i nějakou rybu. V batohu vezu prut a kvůli nadváze báglu jsem nechal tenisky v Čechách. Skvělý. Člověk je podvýživenej, váží 65kg a může si vzít 15kg stejně jako ten buřt vedle tebe přes uličku. Spravedlnosti se člověk nedočká, páč většina voličů, akcionářů a cestujících jsou s BMI někde jinde než já…A jak říkala Tilda Swinton ve filmu We need to talk about Kevin: “Víš proč jsou tlustý lidi tlustý? Protože furt žerou!”

Tímto se prozatím loučím a doufám, že sem se žádnýho špeku nedotkl a jdu si dát druhou večeři:)