Pod vodou

Tak a je to, konec. Sezóna v Thajsku je pryč a zítra mě čeká odlet na jih k rovníku. No ale co sem tady vlastně dělal a jaký to bylo?
Koh Lanta mě dostala. Pro mě je to v tuto chvíli nejlepší místo, kam se zašít na pár měsíců v zimě, dělat to, co tě baví nebo živí a nebo vlastně oboje, užívat si pláží, skvělýho moře a kde úplně neřešíš jestli je pondělí nebo pátek.

Zaparkuješ někde motorku, po cestě si dáš kafe, šejk nebo oboje, mrskneš talíř na pláži, usměješ se na holky co si vzájemně mažou záda opalovacim krémem, po obědě u usměvavý báby si dáš nudle za pade, natáhneš si nohy v hamace a usneš s knížkou na pupku.

No a nebo se ráno před osmou vzbudíš na třetí budík (je to asi můj celoživotní úděl, ale fakt bojuju s rány), za dvě minuty jízdy na motorce si v dajvcentru, připravíš si věci na potápění, slupneš snídani na terase u moře, pozdravíš se se zákazníkama, prohodíte nějakej vtípek většinou založenej na národnostních stereotypech, nasedneš na člun a už si to svištíš po Andamanskym moři směr Phi Phi, Bida, Koh Haa nebo Hin Daeng…

Navíc sem potkal skvělý lidi, který mi budou chybět. Mam i pár Thajskejch přátel a zítra si jdu dokonce vyzvednout dárek na rozloučenou…dojemný ty voe!

Proto se mi odtud ani moc nechce, ale počasí se kazí, turistů je míň a všechno to sklouzne do úspornýho ospalýho režimu.

Takže až si zítra ráno budu balit, aby mě v poledne vyzvedl minivan a odvezl na letiště, možná ukápnu i slzičku. Ale co, nový dobrodružství za rohem. Do Kuala Lumpur na noc, pak na tradiční svatbu na Sumatru, kde bude 700 svatebčanů…

Když sem Marii psal, koho si vlastně bere, tak mi napsala, že jednoho cizince. Na další otázku, kdo to teda je, protože sme spolu byli před 2 měsícema na pivu v Penangu a o nikom nemluvila, napsala, že to jsem třeba já ten budoucí manžel.

Chvíli sem si připadal jak ten policajt ve filmu The Wicker man (1973), kterej jede vyšetřovat vraždu, která se teprve stane…

Tak se zatím mějte krásně, nahoře si proklikejte pár podvodních fotek.