ZOE

Advent je tu. Je možná čas na malé bilancování, kolik že se toho v tomto roce končícím čtyřkou událo. Odpověď je jasná a stručná. V osobním životě se toho stalo HODNĚ, vlastně rozhodně NEJVÍC.

Když pominu takový to zimní a jarní cestování, který si užívám a zároveň to beru jako samozřejmost a součást mého života, ty zásadní věci se začaly odehrávat až kolem dubna. Nejdřív to byla tzv. Shotgun wedding – neboli „rychle se ožeň dokud je vcelku, co by si jinak o nás sousedi pomysleli“ na výročí havárie v Černobylu a necelý měsíc poté jsme si z porodnice odnesli chlupatou roztomilost jménem Zoe.

Za pár dní to bude sedm měsíců, kdy netančíme tango ve dvou, ale čardáš ve třech. Mel je skvělá máma, moje máma skvělá bába a Zoe nejroztomilejší dítě co jsem kdy viděl. Jasně, každej fotr si to myslí, ale jako sorry – je to tak.

Při návratu z práce se na mě tlemí malá vlasatá kočička vytírající vlastním tělem naši podlahu v obýváku. Její zvědavost je neuvěřitelná a posouvá jí téměř světelnou rychlostí dopředu – obrazně i doslova. Paličkou třeba hraje na xylofon a nohama stírá klaviaturu bejby piana. Zvládá to najednou. Vidim v tom potenciál, který by mohla uplatnit za pár let někde v cirkusu:)

O třetí adventní neděli společně usedneme do letadla a strávíme Vánoce u babi a prababi v Nice. Polární sporťák vyměníme za podzimní model a těším se, až spolu projedeme pobřežní promenádu lemovanou palmami a pražskou šeď, kde člověk musí přikapávat pro jistotu Vigantol pod jazyk, necháme na čas za námi.

Co se týče profesního života…mno, strávil jsem dalších sedm měsíců v kanceláři a vyrovnal tím svůj životní rekord sedavého zaměstnání na nějakém projektu (7 měsíců SZIF 2006; 7 měsíců Wunderman 2014; 7 měsíců Blade Runner na Barrandově, 2024). Což vlastně není úplně špatný score vzhledem k tomu, že mi bude za rok a půl 40 (tpč!) a zatím nebankrotuji.
Ale stačilo!
Abych se z tý nudy úplně nezbláznil, z Veleslavína na Barrandov jsem to dával na kole. Za těch pár měsíců od dubna do konce listopadu se to nasčítalo a udělalo to přes tři tisíce kilometrů po Praze z a do práce. Až vám někdo (nebo vy sami sobě) bude tvrdit, že to nejde a potřebujete auto na každodenní popojíždění v rámci Prahy, jsou to kecy a výhovorky. Tečka. Jediný co je teda potřeba, je dostupná sprcha ve vaší destinaci a víc sad sportovního oblečení, protože nechcete puch cyklodresu přetékající do vedlejší kanceláře maskovat aroma svíčkou…been there, done that.

A co nás čeká v roce 2025? Doufám, že jen radosti. První půlrok bude poměrně nabitý, kdy odjedu do Vietnamu, na Filipíny a mezitím budu na place točit seriál pro Amazon. Kancelář mi bude chybět jen během pár chladných zimních a jarních nocí, kdy budeme se štábem někde na lokaci a pátý espresso nám nepootevře víčka ani o milimetr…

Bude to náročný, dobrodružný a zábavný, stejně jako celý rodičovství. Těším se!

Krásné Vánoce všem a v novém roce jen radosti!

M+Z+M

EN

Advent is here. It’s probably time for a little reflection on how much has happened in this year ending with a four. The answer is clear and short. A LOT has happened in my personal life, definitely the MOST.

If I skip the usual winter and spring travels that I enjoy and also consider a given part of my life, the big stuff really started happening around April. Shotgun wedding – or “get married before it all falls apart, or what will the neighbors think” – on the anniversary of the Chernobyl disaster, and less than a month later, we brought home a furry bundle of cuteness named Zoe from the hospital.

In just a few days, it will be seven months since we went from tangoing as a couple to dancing a czardas with three of us. Mel is an amazing mom, my mom is a fantastic grandma, and Zoe is the cutest baby I’ve ever seen. Sure, every dad thinks that, but sorry – it’s true.

When I come back from work, there’s a little furry kitten grinning at me while she scrubs our living room floor with her body. Her curiosity is incredible, and it pushes her forward almost at the speed of light – both figuratively and literally. She even plays the xylophone with a stick and uses her feet to hit the baby piano keys. She does it all at once. I see a potential there that could come in handy in a few years, maybe at the circus :)

On the third Sunday of Advent, we’ll hop on a plane and spend Christmas with grandma and great-grandma in Nice. We’ll trade the winter sports car for a fall model, and I’m looking forward to driving along the palm-lined coastal promenade, leaving behind the grey of Prague where you have to sneak Vigantol under your tongue just to be safe.

As for my professional life… well, I’ve spent another seven months in the office, setting a new personal record for a sedentary project (7 months at SZIF 2006; 7 months at Wunderman 2014; 7 months at Blade Runner at Barrandov, 2024). And that’s enough. To keep myself from losing my mind out of boredom, I’ve been riding my bike from Veleslavín to Barrandov. In just these few months from April to the end of November, it added up to over 3,000 kilometers cycling around Prague to and from work. If anyone (or you yourself) says you can’t do it and need a car for everyday commuting in Prague, that’s just nonsense and excuses. Period. The only thing you need is a shower available at your destination and more sets of sports clothes because you don’t want the smell of cycling gear spilling into the next office – trust me, been there, done that.

And what’s coming in 2025? I hope only good things. The first half of the year will be pretty packed – I’ll be heading to Vietnam and the Philippines, and in between and afterward, I’ll be on set for a series produced by Amazon. I’ll only miss the office during a few cold winter and spring nights when we’ll be on location with the crew, and the fifth espresso won’t even open my eyelids by a millimeter… Starting a renovation of the apartment in Litoměřice, traveling, raising the little one, paying bills.

It’s going to be tough, adventurous, and fun – just like the whole parenting journey. I’m looking forward to it!