Familie

Když jsme se před 5 lety s Mel přestěhovali na Žižkov, vzal jsem jí na Olšanské hřbitovy. Vím dlouho, že funerální randíčko má něco do sebe, navíc když ti před rozloučením zesere holub dredy….Ale to je zas jiný příběh! Inu procházeli jsme podzimní uličky vymezený žulovými deskami a nebe zakrývaly již trochu opelichané lípy, když v tom Mel prohlásila, že se tu objevuje stále jedno příjmení furt dokola, že museli být docela rozrostlí a tudíž vlivní. Jelikož jsem si vždy takovýchto detailů všímal (nebo si to aspoň myslel), zajímalo mě přirozeně, jaké příjmení to je. “Rodina. Koukej, všichni mají na hrobě napsáno Rodina.”

No a my už jsme rodina čerstvě 15 měsíců a teda i o dost živější než ty, co jsme míjeli na Olšanskejch… Dokonce jsme posledních pár měsíců oba na rodičovské dovolené, takže dny odsýpají až moc rychle řekl bych. Fakt obdivuji každou maminu, která si dokáže rodičovskou naplno užít a nesmrskne se jí svět na 1km od postele, kuchyně a záchoda…

Poslední post na tomhle blogu byl po Novém roce a člověku se zdá, že až na pár okamžiků vzrušení a jinakosti ty dny tak nějak sakra splývaj. V 9.30 vstávat, přebalit, převlíknout, nakrmit, pohrát si, oblíknout, vozit, vrátit se, obědvat, přebalit, pohrát, oblíknout, naložit, vozit, přivézt, nakrmit, pohrát, přebalit, uvařit, nakrmit, umýt, uspat, uklidit, přemýšlet, lehnout, usnout, spát. Život se přeměnil od komplexních zážitků k větám holým, ale každej fuckup nebo stres vybalancuje upřímný smích, objetí teď už desetikilového tvorečka a pocit smysluplnosti. Neni to lehký, vztah trpí, kámoši se vám vlastně už ani neozývaj a vy nestíháte otáčet listy kalendáře, kterej jste zapomněli v lednu koupit.

Na jednom z mých prvních autoportrétů jsem na zápěstí měl takovou pásku s nápisem ROUTINE KILLS. O šestnáct let později se cítím okroužkován, ale vzpírám se:)

Má vůbec smysl sepsat posledních 8 měsíců života na kus papíru a vyvěsit to sem? Nemyslím si. Hodím sem pár fotek z pár cest, co se podařilo uskutečnit a tím to asi hasne, ale tento post zkusí prolomit to ticho, co na mých stránkách nastalo.

Každopádně Norsko 2025 si zaslouží svou vlastní stránku…

Jsem zpět!

Fotky jsou z Vietnamu, Filipín, Itálie a samozřejmě Česka.