Nurek Polski

V Hurghádě je polská menšina snad druhá nejpočetnější – samozřejmě po Rusech. Jedním z polských bardů je i Andrzej, který spolu s Čechem Jirkou vlastní divecentrum ve kterém v současnosti pracuji. Mít zaměstnavatele Evropana je neuvěřitelnej rozdíl oproti Turkovi či Egypťanovi. Nejste jeho majetek, jste naopak jeho kolega.

Bohužel je konec listopadu a Češi spolu s Poláky, na které se naše centrum specializuje, se chystají na Vánoce. Hlavně dokoupit dárky, upéct cukroví a trochu toho stresu do toho…kvůli tomu není tolik práce aby zaměstnala každodenně i mě.

Ve čtrvrtek jsme s Luckou zajeli servisem – rozuměj minibusem mitsubishi s desetkrát přetočenym tachometrem, do Daharu. Dahar je stará část Hurghady, kde nepotkáte moc turistů, ulice jsou kupodivu čistší, lidé vůči vám a vaší peněžence laxnější a občas se tu a tam najde i kus zeleně. Nejnižší kasta obyvatel z celkových tří, na které se dělí egyptská společnost žije v kamenných domech na úpatí pahorku. Běháme s foťáky jak diví, děti se před námi chvíli schovávají, chvíli pózují. Jsme zváni na čaj, vzápětí na druhý, třetí. Dostáváme se tak do koptské rodiny (zhruba 10% Egypťanů tvoří tzv. Koptové – egyptští křesťané) kde jedinou výzdobu tvoří obrázky svatých a církevních postav. Děti dostávají nám známá jména např. Sára či Jasmína. Pánové se nám jménem nepředstavili, ale rozhodně se nejmenovali Mohamed, Ahmed, Mehmet či Mustafa. Bavíme se nad sklenkou čaje a fotíme. Chvilku ticha vždy přehluší upřímný smích. Jejich ordinérní čtvrtek obohatili dva zvědaví češi, náš čtvrtek zase neuvěřitelná vřelost a pohostinnost těch nejchudších.

Budík na sedmou ranní, koupit na ulici pár banánů, placky a u svého pekaře nějakou sladkou pochoutku. Ano, mám svého pekaře, své místo na pozdní oběd, kde k omeletě dostanete bonus v podobě stohlavého roje much, místo na večeři, na čajovnu s wifi a melounovou šíšou. Konečně nejsem považován za turistu, ale za zde žijícího cizince. Ana šour hena – pracuju tady!

Fotky z práce naleznete v záložce h20. Asi mi budete věřit, že koukat na modrou 6 hodin denně vás uvolní lépe než sebelepší spořič v pražskym kanclu. A proto tady jsem!

Dovětek z listopadu 2024: Nakonec to tenkrát dopadlo docela neslavně. Divecentrum nedodrželo dohody a odešel jsem k Italům, kde jsem si dodělal Divemastra. Číst teď blog o kamarádství je docela úsměvné:) Jirka utíkal a možná stále utíká před zákonem, kdy udělal daňový podvod za pár set mega a skrýval se před nástupem trestu. Lucie se pomátla a odstěhovala se k místnímu mafiánkovi, kterej ji nasliboval modrý z nebe. Spadla zlatá klec, než pak utekla znovu. Před nedávnem jsem se dozvěděl, že spáchala sebevraždu…