Čaj, prach a cigára

Dlouho sem nepřispíval, dlouho sem nefotil a vzhledem k tomu, jak je tady v podvečer parádní světlo a za týden se už vracim k vám do zavřenejch hospod, mrazu a šedi, rozhodl sem se vyrazit.

Během cest z práce sem vysledoval, že nejlepší světlo na trhu je kolem 15.00 a v naší čtvrti něco kolem po 16. Stíny koček se dostatečně prodlouží, těch pár stromů co tu je, propouští nazlátlé paprsky slunce do oblak prachu. Vedro opadlo a ten smrad už díky tomu taky neni tak hroznej.

Nasedl sem do místního busu, po čtyřech lidech poslal 50 piastrů řidiči a odjel do Daharu. Jednou z výhod této staré čtvrti je málo turistů a tudíž vás skoro nikdo neotravuje. První zastávkou byl trh, kde sem si jako vždy plácnul s pár prodejci, koupil jahody, rajčata, vyfasoval cigáro, odmítl pozvánku na čaj, slíbil přinést vyvolané fotky a šel do ulic. Došel jsem ke kavárně, kde na mě začli pokřikovat chlapíci od stolu s dominem. Dva otcové od pěti dětí se chtěli fotit. Zásobovali mě cigárama, až sem si řikal, že tady prostě kouřit musíš, i když nechceš! Fotku s tím, tamtím, spolu, sám…chceš čaj? Jasně. Cigáro? Aiva! Nakonec z kluků vypadlo, že všichni prodávaj na ulici cigára. Zítra jim nesu fotky. Zítra nesu fotky i pekařum do pekárny, kde sem sliboval minulý týden. Ať žije barter a dodržování slibů!

Pozn: Zítra se pořádá v Egyptě referendum o nové ústavě. Ať to dopadne jakkoliv, jedné straně se to líbit nebude. Chcete-li se dovědět víc nejen o situaci v Káhiře, navštivte anglické stránky mého velmi talentovaného kamaráda Leylanda.