Káhira

Před dvěma týdny jsem si dával pivo na rozloučenou u Antoše. Ráno nasedl na bus směr Varšava a po 14 hodinách úmorný jízdy jsem se ocitl před největším kokosem střední Evropy – Palácem kultury. Ráno nasledovala Káhira – musel jsem zmizet, jinak bych v teniskách někde kolem Wisly umrz!

Co jsem čekal od Káhiry? Asi cokoliv, a proto sem se jí chtěl v noci za každou cenu vyhnout. Ne snad kvůli kriminalitě či protestům (toho jsou na rozdíl od ulic pouze plný media), bál sem se té velikosti, chaosu a dopravy, čím je Káhira se svými cca 20 miliony pověstná. Traduje se, že do Káhiry byli ještě před revolucí pozváni experti na dopravu z Tokia, kteří projekt jak pomoci hlavnímu městu po pár týdnech vzdali. Nedozvěděl jsem se důvod jejich tak brzkého odjezdu, ale je dost možný, že je přestalo bavit stále čekat. Čas berte v Egyptě s rezervou. Skoro nic nefunguje na čas!

Záchranný lano před utonutím v Káhiře mezi taxíky a 10 miliony kníry hodil Leyland, se kterým se známe z Erasmu v Turecku a v současnosti učí na prominentní škole v EL REHAB angličtinu. El Rehab bylo vybudováno v poušti a žije zde asi čtvrt milionu lidí. Vlastní nemocnice, obchody, mešity, restaurace, kolem dokola zeď a vstup pouze přes hlídanou bránu. Leyland toto místo nazývá THE PLEASANTVILLE (odkazuje přitom na  stejnojmenný film). Nevýhodou tohoto města jsou vysoké nájmy a ceny všeobecně. Když však šlo v Káhiře při revoluci do tuhýho, obvodovou zeď hlídaly tanky…

Chcete si ušetřit doživotní zklamání? Nejezděte k pyramidám! Jsou hezčí na obrázku, z dálky a nebo z vyprávění pár těch, kterým se výlet do Gizy líbil.Jedním z dalších drbů je informace, že Egypt uvažuje o pronájmu pyramid Kataru…

Cesta přes Káhiru do Gizy a zpět nám zabrala skoro 6 hodin. Káhiru s Gizou ještě před pár lety dělilo od sebe několik kilometrů. S postupující urbanizací však města srostla do obrovské aglomerace a pyramidy samotné jsou ze dvou stran zarostlé domy. V metru nebyla klimatizace zato spousta černejch knírů. Nedivim se, že zde jsou oddělené vagóny pro muže a ženy. Kdykoliv totiž chcete vystoupit z vagonu, musíte přetlačit lidi, co chtěj naopak nastoupit. Systém neexistuje a přeci metro jezdí. Denně přepraví kolem 10 milionů lidí. Přesvědčil jsem se, že Bangkok nebo Istanbul občas působí ve srovnání s egyptskou metropolí jako předměstí… 

Od několika lidí z Alexandrie jsem se dozvěděl, že ještě před 20-30 lety bylo skoro nemožné potkat ženu na ulici v hidžábu či dokonce v burce, že Káhira a Alexandrie byla výstavní města Egypta (Alexandrie prý stále je) s evropskou atmosférou, kde ženy nosily tílka, sukně a na ulici jich bylo zhruba stejně jako mužů. V 70. a 80. letech však muži začali jezdit za prací do zálivu, a když se vraceli, tak dováželi kromě valut také mnohem přísnější výklad koránu. Bylo mi také potvrzeno, že vzdělanější lidé, kterých je stále v Egyptě naprostá menšina pociťují obavy z dalšího vývoje. Nejde tedy jen o konflikt koptů a muslimů, ale muslimů jako takových.

Když už jsem se blížil autobusem k Hurghadě, přišly na řadu checkpointy s vojáky – ukazování dokladů, povinné vystoupení z autobusu..Den předtím totiž majitel jedné budovy odmítl prodloužit nájem majiteli obchodu. Střelil ho proto do hlavy a o odplatu se postarala rodina oběti. Úřady zavřely na dva dny hlavní ulici a už tak skomírající turistická sezóna dostala znovu na prdel…

Můžete mi někdo vysvětlit, proč v arabskejch filmech jenom řvou a nemluví, hádaj se, fackujou, mlátí? A proč vám v autobuse takový filmy pustí tři po sobě..?