Tioman

Sedim pod větrákem ve svym bungalovu a odpočítávám poslední hodiny na Tiomanu. Jaký to vlastně bylo? Co? No tak čti.

O tomhle tropickym ostrově sem se dozvěděl před 5 lety od Pedra, kterej si tu s Lenkou válel šunky a léčil lupena na cestě ze Zélandu zpět do Evropy. To, že je Tioman opravdovej tropickej ráj, sem zjistil už druhej den a od tý doby sem se tu do toho nořil čim dál hloubš. Vesnická atmosféra, kde svý sousedy znáš jménem, víš kdo, kdy, s kym a jak, maj tu strašně levnej chlast, oceán hned před barákem, džungli za barákem a kromě rýže a nudlí tu seženeš i decentní zápaďácký jídlo. Takže skoro jako doma. Až na tu louži, krajty v korunách stromů, opice všude kolem a víc jak metrový varany, který furt někde něco čmuchaj.

Ideál? To si piš. Hlavně tady na pláži ABC, neboli Air Batang Chalet. Malajci milujou zkratky. JB je město Johor Baru, KL Kuala Lumpur, FCCBS  je Fresh Chilli Chicken Burger Special. Special je vždycky sýr.

Tioman je synonymum relaxu. Nejstresovější situací, co tě tu může potkat, je motorka se sajtkárou, který se musíš na úzkym chodníku vyhnout. Tou ještě o něco závažnější situací jsou pak sajtkáry dvě. Co dokáže člověku zkazit celej den je pak odpolední zavíračka většiny restaurací, takže Tioman je občas taková Hunger game.

Žilo se mi tu božsky 50 dní, dal sem si několik treků v pralese a strávil víc jak 50 hodin pod hladinou. Většina z těch 70 ponorů byla parádních, hlavně teda hned po příjezdu a do první poloviny května. Viditelnost skvělá a dokonce se mi začali líbit podmořský plži [nudi branches], kterejma sou zdejší vody proslulý. No, ale stejně- želva je želva a tisíc ryb co s tebou plave ti nějakej slimák netrumfe.

Nechávám si tu nějaký věci na potápění, takže je dost možný, že se sem pojedu ještě na podzim podívat a začnu tu svou příští asijskou sezónu. Dva velký letištní huby – Singapur a KL jsou za rohem, takže ideální brána do JV Asie.

Nahoře si proklikej pár fotek, snad na tebe trochu toho relaxu taky dýchne. Materiálu mam dost, takže příštích pár týdnů vás Tioman bude doufám bavit.

Jdu dobalit batoh, poslední skok do moře a hurá na trajekt. Čeká mě nějakých 60 hodin na cestě, ale myslim, že to s Kunderou v kapse docela uteče. Díky těm osmi nebo kolika přestupům je to někdy taková nesnesitelná lehkost bytí.