Krkonoše

Pod vlnou veder se minulý týden v Praze rozpouštěly kočičí hlavy. V tu samou chvíli se chlapum od Aše po Jablůnkov blokovaly krční páteře od včech těch minisukní. Když tu neni moře, jel sem se zchladit do hor!

Čerňák – Jablonec – Rokytnice nad Jizerou. Tři a půl hodiny na cestě busem ti aspoň trochu zvedne patriotický srdíčko, že ta naše země neni zas tak malinká. No a když pak táhneš batoh narvanej proviantem do boudy na svahu a podvečerní slunce tě pálí do zátylku, tak ty český kopce nejsou zase tak nízký a léto tak severský. Všechno je relativní.

Lovčenka, Skácelka, Švadlenka. Tři boudy přímo na svahu. Na Lovče jsme trávili ještě jako náctiletí pár dní každou zimu. Noční výlety po okolí, kdy jsme se snažili rozdýchat příval pif a brk. V pokoji nebo spíš kumbálu pro dvanáct lidí měl každý ráno vzduch takovej divnej odstín. Polovinu peněz na lyžování jsme propili v hospodě a místo zrekreování jsme se v pondělí vraceli do lavic zničení a o deset let starší.

Skácelka byla pověstná kuchyní. Švadlenka ohněm a pojišťovacim podvodem. Místo starý boudy tam teď stojí apartmány, ale jako spalo se tam fakt krásně. Lovčenka se mění ve wellness bowling hotel faktor odpornosti 8.

Tři dny a přes 40 nachozenejch kilometrů. Jedno opravdu dobré jídlo – kyselo v Penzionu U Kotle. To jsou Krkonoše. Smažák s hranolkama za stopade, polífka za osumde. Žádná hvězdná gastronomie a pražský ceny. Jet v červnu do Krkonoš mělo jednu obrovskou výhodu, ty hory byly skoro prázdný. Pouze kila papírových kapesníků kolem cest vás usadí zpět na zadek, že jste v Krkonoších, kde byznys hraje prim a nejlepší cyklostezka je ta asfaltová a je úplně v pohodě pustit v NP na celej den dieslovej agregát, hlavně když to pivo bude studený.

Pár fotek z minulýho týdne. Nejlepší cesta byla pod kotelníma jámama, kde jsme za 3 hodiny potkali asi 4 lidi a pak klasická červená mezi Vrbatovou boudou a Labskou boudou. Ambrožova vyhlídka a Labskej důl pod nohama byl TOP.