Hjartdal 17

No a je to, šest týdnů v proletněných Čechách je fuč. Až docvakam tenhle text, skočim do peřin a ráno si budu kroutit záda v autě na trase Slaný – Berlin – Hamburk – Hirtshals.

Miluju Čechy. Miluju Čechy, když jsem tu víceméně na prázdninách. Červnová Praha, pikniky, zahrádky, čundry, koupačky v řekách a města plný kultury a nekulturního kalení. Za šest měsíců, co sem trávil čas u oceánu se tu toho kolem mě docela dost změnilo. Kamarádky porodily děti, jiný kamarádky děti čekaj, někdo se oženil, někdo rozešel. Někdo stihnul oboje.

Užíval sem si těhle šest týdnů většinou mezi Slaným a Prahou jako nikdy. Mam skvělý kamarády a o něco větší rodinu než před třemi měsíci. Všichni vypadají spokojeně, šťastně.

A proto sem šťastnej taky.

No a dost, tohle bylo už trochu moc. Včera sem se prostě vožral na Bradových třicátinách a teď mam nějakou nostalgickou. Byla to parádní merenda, fak že jo.

Nahoře se podívejte na nějaký fotky z června a července, je to taková standardní směs. Směs mých šesti týdnů. Až budu mít víc síly, tak zkusim s Milanem poštelovat ten rozsypanej wordpress. Chjo. To bude zase potu a sprostých slov.

Tak dobrou, námořníci!