Monte Negro

Před několika lety jsem si předsevzal, že procestuju dvě nové země za rok. Bohužel jsem to dost flákal a vracel se do těch stejných míst v JV Asii a ve skandinávii. Až v roce 2023 to konečně vypadá, že se to povede. Poprvé v Černé hoře a po dlouhé době na Balkáně, když teda nepočítam Palmovku, Libeň a Hloubětín…

Spolknout paralen, ještě hodinku pocení před cestou a můžu jít na tramvaj. V devítce mě polévá studenej pot, ale pohled na tři “hovada”, se kterejma strávim příštích sedm dní, mi začíná dělat dobře! Vlakem do Vídně a z Vídně letadlem do Podgorici. Náladu nekazí ani 260 éček dodatečný poplatek, páč “průvodce” něco přehlédl…

Přistáváme v Černý hoře po probdělý noci a hned je to kolem nás samej Dragan. Tmaví ramenatí týpci aspoň metrdevade kam se rozhlédneš. Pánská kabela přes rameno – výsada pražskejch dealerů pika a padesátníků s muletem nechybí. Sedáme do káry a nejdřív míříme k moři, kde to vypadá furt tak nějak balkánsky. Pangejty plný bordelu, odpočívadla zaplavený vlhčenejma kapesníkama, pláž jeden velkej popelník, moře plný chlupů (nevim jakou roli v tom teda měla nudapláž)…ale líbí se nám tu!

Po dvoudenním zevlování kolem Skadarskýho jezera a jaderskýho moře jsme se vydali do NP Prokletje na dostřel od albánských hranic. Krásná hřebenovka s výhledem na albánský alpy, kterou se jalo projet i dvacet dementů na kroskách. Vítejte na Balkáně, kde se platí do NP vstupy (v pořádku), ale zároveň ranger hodí do trávy vajgl a nějakej Bogdan, Zoran nebo Milan osedlá benzínový oře a projedou se klečí a vřesovištěm.

Hlavním důvodem naší černohorský návštěvy byl nicméně Durmitor – vápencový pohoří na seznamu UNESCO s nejvyšším vrcholem Černé hory – Bobotov Kuk (2523m n.m.)

Přesně před týdnem v pondělí jsme za deště oběhli trh a supermarket, vybavili si batohy jídlem a pitím (domácí kořalka, místní vínko a pivínko) a vyrazili na dvouapůldenní hajk skrz národní park. Hned u Černého jezera se nás chytil pejsek a strávil s námi další den. Když zjistil, že z nás žádnej pořádnej salám neodpadne, přidal se k jiný skupině a pokračoval bez nás… Suťový pole, kamzíky, kamenné morény, závrty, polje…všechno tu maj a jak krásný! Bobotov Kuk pak byla třešnička po skvělym dnu, kde jsme s plnou polní nastoupali přes kilometr výškových. Cítil sem se nicméně, jako by to byly kilometry minimálně dva… Přesto jsem stihl něco pocvakat, tak se na to podívej. Světlo bylo, výhledy taky a stafáš dělal Lukša, Pedro a Džípák.

Díky kluci, bylo to krásný! Už koukám na letenky do Kyrgystánu.

EN:

A few years ago I made a resolution to travel to two new countries in one year. Unfortunately, I slacked off a lot and kept going back to the same places in SE Asia and Scandinavia. But 2023 finally looks like it’s going to happen. First time in Montenegro and after a long time in the Balkans, if you don’t count Palmovka, Libeň and Hloubětín…

I did swallow some paralen and hopped on the tram covered in a cold sweat, but the sight of the three dudes I’m going to spend the next seven days with is starting to make me feel good! Train to Vienna and from Vienna by plane to Podgorica. The mood is not spoiled even by the 260 euros additional fee, because the “guide” misread something…

We landed in Montenegro after a sleepless night and were immediately surrouned by Dragans all around us. Dark-shouldered dudes as far as the eye can see. Men’s shoulder bag – the privilege of Prague meth dealers and fifty-somethings with mules. We got into the car and first head to the sea, where it still looks kind of Balkan. Road ditches full of trash, resting places flooded with wet handkerchiefs, beaches one big ashtray, the sea full of hair (I don’t know what role the nude beach had in it)… but we like it here!

After two days of roaming around the Skadar lake and the Adriatic sea, we went to the Prokletje National Park within striking distance of the Albanian border. A beautiful ridge with a view of the Albanian Alps, kida ruined by 20 morons on the dirtbikes. Welcome to the Balkans, where you have to pay the entrance fee (totally OK), but at the same time a ranger throws a cig butt in the grass and some Bogdan, Zoran or Milan saddles up a dirtbike and ruins last unspoiled parts of the country.

However, the main reason for our Montenegro visit was Durmitor – a UNESCO-listed limestone mountain range with the highest peak of Montenegro – Bobotov Kuk (2523masl).

Exactly one week ago on Monday, in the rain, we circled the market and supermarket, equipped our backpacks with food and drink (homemade liquor, local wine and beer) and set off on a two and a half day hike through the national park. Right at the Black Lake a dog caught us and spent the next day with us. When he found out that we were not going to get any salami, he joined another group and continued without us… Rubble fields, chamois, stone moraines, sinkholes, scrapes…they have it all here and how beautiful! Bobotov Kuk was then the cherry on top of a great day where we climbed over a kilometre of vertical with like 15kg backpack. However, it felt like it was at least two kilometers… I still managed to get a few snaps with my Fuji, so check it out.

Thanks guys, it was beautiful! I’m already looking for tickets to Kyrgystan.