Wunderhory

Znovu na sněhu a znovu v Alpách. Oproti brodění se v prašanu, který sem si užíval předminulý víkend s Canonem, byly tentokrát v plánu sjezdy na pořádnejch kárvech s Wunderpartou. A bylo to trochu šmucik aba wundabár.

Nastavit out of office zprávu v outlooku, zamknout počítač, udělat svačinu a naložit se do autobusu, kterej nám firma zajistila spolu se sto pivy.
Vyrážíme, otvíraj se první plechovky.

Celých osm hodin se bus úspěšně vyhýbal jakýkoli dálnici, takže jsme dorazili tak akorát na večeři, kterou pár společensky unavených jedinců stěží může pamatovat. Trochu jim tu amnézii ovšem závidím, protože na takhle hnusný boloňský špagety bych taky nejradši hned zapomněl. Das ist nicht gůd. A toho nicht gůd sem sežral tři talíře.

Chuť jsme si spravili hezky po česku – plechovkovou Plzní a pokračovali v tom do ranních hodin. Rakouská pohostinnost a připravenost odjela nejspíš s minulym turnusem, takže slibovaná sauna nefungovala, hudební místnost se jaksi ztratila a stolní tenis rozbily prý děti. Das ist nicht gůd vol. zwei.

Ve Slanym už druhou dekádu hrajem po hospodách kostky, ale to co se mi povedlo v Saalbachu asi další dekádu nezopakuju. Ve hře třicítka vykrosit čtyři oponenty šestkama (54hitů) se mi nikdy nepovedlo. Vyhrál jsem hru a kolegyni, ředitel ostrouhal, ačkoli se snažil získat oboje. 2:0 bro! Bylo znovu co zapíjet a pachuť toho posledního panáka sem cítil na patře ještě během sobotní snídaně…

Sobotu a neděli jsme strávili na svahu. Saalbach-Hinterglemm je poměrně velký středisko s asi 270km sjezdovek a 70 lanovkami. Čekalo na nás azuro, teplota něco nad nulou a v údolí dokonce na kraťasy. Jaro přišlo i do Alp a nejlepší ježdění samozřejmě s prvním ranním lanem.
Nevlastnim vlastní lyže, stačí že mam výbavu na potápění, takže jsem svěřil svůj osud do lyze-go-home co sídlí na knížecí. Jako nejvíc nejlíp připravený kvalitní kárvy za 500kaček na celej víkend. Doporučuju!