Brice DMT

V životě každýho potápěče existujou určitý milníky, který si bude nejspíš pamatovat do konce života.
Prvním takovým je open water kurz, kterej vás oprávňuje potápět se bez cizí pomoci kdekoli po světě do určité hloubky. Pak šplháte po dalších kvalifikacích výš až nastane ten pravý zlom – Divemaster. Několika týdenní trénink, kdy se z rekreačního potápěče stává profík. Instruktor do vás pumpuje svý zkušenosti, dává si záležet, abyste mu někde neudělali ostudu, dřete zadarmo a vlastně za to ještě platíte. Děláte tu nejšpinavější práci v dajvcentru, sere vás to, ale jste zároveň šťastní.

Já ten svuj DM absolvoval před čtyřma rokama v Hurghadě. V hnusný špinavý Hurghádě v italskym centru, který se zrovna rozjíždělo a který dojelo docela záhy kvůli politickejm událostem a egyptský nátuře.

Naopak Brice si vybral skvěle. Vykašlal se  po deseti letech na kariéru v Šanghaji, sbalil si pár věcí a rozhodl se trochu změnit životní styl. Od kompu a tvorby webu potápěčem. Obdivuju tyhle lidi a baví mě. Nestěžujou si a žijou. Buď jako Brice, i když možná trochu míň šílená verze tohodle francouzskýho chlapíka.

Fotky jsou z jeho posledního úkolu, než se stal divemastrem. Dva dny poté následoval snorkel test, kdy celej večer je o tom, ho nějak ponížit a vožrat. Samozřejmě že se poblil, ale vzdoroval statečně. Ono když vám někdo trychtýřem lije chlast do šnorchlu a vy to ani nemusíte polykat, tak se chodí po dvou těžko.

A vlastně jsou to první fotky, který ukazuju z mýho workspejsu, z ICOM transport speedboat, kterej má 2 krát 200 koní a vozí nás každý ráno na ostrovy kolem, kde trávíme dopoledne s rybama v modrym a pod modrou oblohou. Nepotřebuju lítačku, nasranýho řidiče debilně pomalýho autobusu na nejvíc tragický silnici v republice mezi Slanym a Prahou. Každej si může vybrat. Každej.