Negros

Před pár týdny jsem objal svý kamarády na ulici v Moalboalu a započal čas, kdy vládla čeština nad angličtinou, nekorektní vtipy se míchaly spolu s kartama a pivo teklo proudem. Grilování, koupačky, pivní lázně a vyjížďky na motorce. Co víc chceš.

Po aklimatizačních dnech a prvních českejch spáleninách jsme osedlaly svoje Hondy a vydaly se na ostrovy Negros a Siquijor. Víc než týden sme strávili na cestách, přespávali pod stanem nebo prostě odpadnuvší na pláži. Peníze sme utráceli jen za benzín, jídlo, pivo a kořalku. Bylo to jako bych se vrátil o pár let zpět, kdy jsme si na každej letní festival či vodu vyráběli baštonádu (vodka-džus v poměru 1:2) a celej víkend jsme tehdá bývali pořádně naložený…

Siquijor je pro mě zatím nejoblíbenější filipínskej ostrov. Jídlo tam chutná poněkud líp než jinde v regionu, vodopády s houpačkama máš pro sebe, i ty nejmenší cesty jsou udržovaný, doprava takřka žádná a místní jsou vysloveně k zulíbání. Poprvý a naposled, kdy tam někdo někomu něco ukradl byly Pedrovy funglnágl pantofle před 4 týdny, za což sem vlastně i rád, protože jak byly nový, tak byly hnusný.

Na Negrosu jsme měli v plánu dvoudenní trek na nejvyšší kopec, ale počasí nám moc nepřálo a vidina promrzlý noci někde v dešti v horách nás tentokrát nelákala. Dali jsme si místo toho kratší trek, kterej končil na vyprahlý planině bez výhledu a bez živáčka. Jedinými příslušníky fauny jsme byli my čtyři a hmyz. Velitel dne zahlásil úprk na pivo a mohu se pochlubit, že úprk se podařil.

Ležérním vrcholem výletu byly bez pochyb opuštěný horký prameny v kopcích nad městem Dauin. Čtyři bazénky napájený sirným pramenem . Díky důmyslnému přepouštěcímu systému měl každej bazének jinou teplotu a i na ten sirnej zápach si člověk po pár minutách zvykl. Čtyři český naháči se tam macerovali za svitu hvězd a hučení potoka do pozdních večerních hodin. Pak stačilo se odvalit na karimatku, ráno si to po snídani zopakovat a dokonale se prohřát a ještě ze sebe smýt kocovinu. No, rozhodně lepší než mrznout někde v horách nebo jak hlásil Pedro nic netušícím místním: „Better than a wire into the eye“.

Horký prameny měly v naší grupě opravdu úspěch, ale mě osobně tam něco chybělo, takže se na místo za čtrnáct dní vracím s Mel. Předpokládám, že pět litrovejch lahváčů a láhev brandy tentokrát nebude potřeba, i když kdo ví. Když mě minule po týdenním odloučení vítala v karaoke restauraci s lahví rumu v ruce, řikal sem si, že ta emancipace je vlastně skvělá věc. Skvělá věc do chvíle, než toho rumu bylo na ní až moc a já jí při návratu domu musel podpírat. Očividně se jí stýskalo.

No a za tři týdny budu přistávat na Ruzyni, ale už teď vim, že se někam za teplem v říjnu zase vydám tak si naplánuj kamaráde nějak rozumně dovolenou a prkenici, ať taky okusíš trochu tý exotiky. Je to krásný, to mi věř, jinak bych tu netrávil tolik času. Fotky budiž důkazem.

P.S. Dneska je na Zimáku ve Slanym jubilejní Soul Food night, kde vám zahraje dost mých blízkých přátel, tak zvedni zadek a jdi je tam podpořit. Vstup 99 vočí a zábava náramná! Čau!