Haukland

Baví mě, že se kolem mě pohybuje furt dost bláznů, kteří mají plán jen na příštích pár měsíců do konce sezóny a neustále potkávaj nový zajímavý lidi. Tito „blázni“ vám pak přes půl zeměkoule poskytnou kontakt na podobnou duši a vaše pavučina se zase o něco rozroste.

Tentokrát byl tím bláznem kamarád Doubik a kontaktem Cyril. Doubika znám z DnB akcí, D. zná C. z Japonska a já teď znam C. z Lofot – pláže Haukland.

Haukland je bez pochyb povinnou zastávkou na Lofotech a je rozhodně jednou z nejkrásnějších pláží, na který jsem kdy byl. Zátoka s průzračnou vodou, kolem dokola špičatý kopce zastřihovaný ovcema a zlatá pětihodinka k focení. Vylezeš na kopec, fotíš západ Slunce, dáš si cigáro a už fotíš východ.

Cyril půjčuje turistům kajaky a dělá průvodce po okolních kopcích. Žije v obytňáku na pláži a večeří z domova navařenej guláš. Nám dal pár skvělých tipů, něco do papírku a rozdělal oheň v krajině bez stromů. Jeho posledním tipem, než jsme šli nad ránem od ohně do stanů, bylo varování před sesuvem kamenů z kopce nad námi. Prý to za dva měsíce ještě neviděl, ale stát se to může – vždyť kvůli sesuvům norská vláda postavila za x stovek miliónů tunel na vedlejší pláž pro 12 místních obyvatel. Uléhám do stanu trošínku opojen alkoholem a uvažuju, zda si nedat ke svahu místo hlavy nohy…Po chvíli usínám, když mě za pár hodin probouzí hluk, jak když kolem vás projíždí hooooodně dlouhá tramvaj. Chvíli nechápu a pak mi to dojde. Přijely The Rolling stones! Vyklouzávám ze spacáku, rozepínám rychle stan, hulákám na spícího Kubu s Monikou a kempující Nory kolem. Valí se na nás zhruba deset šutráků a lomoz rezonuje celou pláží. Stojíme všichni jak přikovaný a sledujem jak se to blíží. Naštěstí se ten největší z nich zastavuje nějakých třicet metrů od nás. Uff. Jde se zase spát.

Ranní kamenná epizoda se pro mě stává událostí výletu a pořád slyším ten tupý zvuk valících se kamenů. Na to nikdy nezapomenu! Půjčujem si kajaky a pár hodin pádlujem po okolí. Večer balíme kotvy směr Nyksund, protože na Haukland beach se bude o víkendu odehrávat mistrovství Norska v plážovym volejbalu nejspíš doprovázený nejnovějšími hity z MTV. Míjíme oficiálního fotografa akce a s Kubou mu přes rameno koukáme na nesmyslnou výbavu. 600mm Sigma s dvojkovym konvertorem, takže celkem 1200mm. Chlapík si připravuje záběr, dělo má opřený o stoličku. K tomu vyklopenej blesk. Bohužel jsme si to nevyfotili – určitě by to mělo lajkůch jak hrající si štěňátka nebo zadek Beyoncé.

Míříme do vesničky Nyksund na Vesterálech, kterou jsme navštívili s Pedrem a Finnem před čtyřmi lety a vznikl z toho příspěvěk pro Lidé a Země o jednom moc pěknym výšlapu. Tentokrát se nikam nahoru nechystáme, přijíždíme docela pozdě a hledáme místo pro stan. Hned vedle parkoviště je takovej pěknej plácek na dva stany, kolem rozházený kameny. Už už chci vyndavat tyčky, když v tom mě Kuba zarazí a povídá: „Na ty včerejší kameny už si zapomněl?“

Mno, zapomněl. Dement fkt.

Takže nahoře pár fotek z pláže Haukland a půlnočního hajku nad Unstad – takový pěkný hřebenovky na kopec Skradalstinden (771m n.m.). Doporučuju! Budete tam sami, výhledy jsou boží a možná v sobě objevíte sílu, odvahu a výdrž, o který jste předtím neměli potuchy, viď Moniko ;)