Manhattan

Týden. Týden křižuju ulice New Yorku. Vstávačka na sedmou, po devátý vypadnu s foťákem a svačinou do velkoměsta a vracim se uplně hotovej kolem devátý večer. Vysypu kartu na disk a druhej den proces opakuju. Být turistou je dřina.

Před pár dny jsem hrál s klukama z Brooklynu handball. Je to takovej skvoš jen s jednou zdí a místo rakety používáš dlaň. Po par úderech máš celou ruku fialovou, takže to kluci hrajte jen v případě, ze na vás doma čeká holka. I když… No každopádně jsem pak fotit mohl, takže se tentokrát na černobílý vobrázky podívej nahoře nad příspěvkem. Pořádný výhledy hodim na blog asi až z Indonésie – a že jich bude. Včera jsem totiž strávil tři a půl hodiny na střeše Rockefeller center, kde si za 40 babek v 250 metrech na chodníkem užiješ jeden z nejlepších výhledů na New York.

I sem přichází pomalu ale jistě podzim. Sice to ještě chvilku potrvá, než metro trochu vychladne a vám se po pár minutách čekání na vlak přestanou dělat koláče, ale změna v klimatu je už přeci jen cítit. Cyklostezky jsou stále zaplněný letníma jezdcema, lavičky chytačema bronzu a parky profesinálními venčitely psů, kteří vám za 30 babek na hodinu vyvenčí vašeho čtyřnohého miláčka, protože sami nemáte čas se o pudlíka postarat. Zdá se mi, že tu lidi nemaj čas na nic. Místo aby si sedli a dali v klidu kafe, celej New York pije kafe ze Starbucksu za chůze. Starbucksů je jen na Manhattanu přes dvě stě a každej si dá flatwhite každej den do novýho kelímku. Nepochopíš. Každej třímá v ruce telefon napěchovanej appkama, ale furt se nachází v době plastový.  Demence pokročila tak daleko, že ti někdy daj kafe do kelímku i v případě, že se u nich posadíš, abys po několika hodinách zevlování mezi mrakodrapy nechal odpočinout nohy. Nedejbože, když v obchodě odmítneš igelitku…

I samotnej Manhattan je plnej kontrastů a paradoxů. Zatímco dolní část je výkladní skříní spojených států, kde postavili zastávku metra za 90 miliard korun, stačí popojet do Harlemu třeba na 125. ulici. To je přátelé pořádnej kreveťákov. Lidi přešlehnutý s nepřítomnými výrazy bloumají po bulváru. Hloučky i postarších lidí tančí na ulici na sedmdesátkový funky a v ruce třímají petku s nějakou baštonádou. Heroin a chlast rozežírá zdejší obyvatele a celý to vypadá jako tragikomickej výjev konce devadesátkový éry pod stíny mrakodrapů.

Dost mi to připomělo nějakou díru v Asii, ale bohudík bez žebrajících dětí.