Vietnam

Dlouhých osm let mi trvalo, než jsem se vrátil do země, kde to všechno začalo . A “to” znamená naprostý propadnutí jihovýchodní Asii, místním lidem, oceánu, klimatu a způsobu života. V roce 2012 jsem opouštěl Vietnam s tím, že se brzy vrátím. V roce 2020 jsem se vrátil jako průvodce a ukázal to nejlepší z jižního Vietnamu skupině devíti Čechů.

Vietnamce jsem si pamatoval jako vyčůránky a oproti třeba třeba Filipíncům míň vstřícný, míň ochotný…Záhy jsem ale zjistil, že to byl jen můj dojem zelenáče, kterej v té době nevěděl jak na ně. Oprášil jsem svou chatrnou restaurační vietnamštinu, přidal pár nutných slovíček, přihodil špetku vtipných frází, za stálého míchání přisypal trochu žertu a bylo to. Cestovalská Vietnamština ala Guči je na světě.

Jakmile na nedůvěřivýho Vietnamce vyceníte zuby, správně a uctivě ho pozdravíte, jde všechno strašně snadno. Už jsem to psal dřív, ale v tomhle regionu jsou lidé jako vaše zrcadlo. Buďte odtažití, nasraní a vrátí vám to stejně tak – plus vám to na trhu ještě sčítnou!

Než jsem na letišti rušnýho Saigonu přivítal 9 statečných, pocestoval jsem s Mel, Michalem a Zuzkou. S Michalem jsme stopovali tenkrát v roce 2010 po severním Iráku a teď, po tolika letech jsme mohli v hamace na březích Mekongu vzpomínat na šílenosti, který se během stopování na Blízkym východě a celym Erasmu děly.

Můžete být několik let a tisíce kilometrů daleko, vídat se po několika letech, ale ty opravdový přátele poznáte tak, že to vlastně ničemu nevadí a vaše každý setkání je stejně srdečný jako tenkrát před lety.

Tak se mějte v novém roce skvěle, budu se snažit nahazovat víc fotek a víc textu, ale teď musím běžet, za chvíli tu mám Důžu. Příštích několik večerů to vidím na vodopády pif a sentimentálnoscz.