Zarach

Dlouhý to bylo. Dokonce delší než týden před výplatou v Lovosicích. Tři měsíce jsme byli zavřeni v apartmánu a občas si na tajňačku skočili do moře. Jsem po téměř 8 měsících zpět v Evropě, přes 10 482km daleko od stupidních, nelogických a hlavně stále přetrvávajících Covid opatření.

To poslední, které jsem zaregistroval, je povinná instalace štítu na sedadlo motocyklu tak, aby to oddělovalo pasažéry přesto, že sdílí domácnost a občas se nejen políbí. Úsměvné, bizarní, bohužel ne pro novináře, který byl zadržen poté, co si při pití sundal roušku. Náhoda? Na Filipínách ne.

Ranní plenk, plácnout Mel po vyšpulenym jogínskym zadku, udělat kafe, přečíst zprávy, nasnídat se u podcastu, otevřít knihu, jet nakoupit a po obědě zapnout Diablo 2 a pařit. Takhle nějak se dá popsat několik týdnů mýho života. Jsem rád zpět, ale zítra už to zase balim a mířim na sever. Svojí čarodějku na 67. levelu nechám odpočívat a tu francouzskou bohužel pár týdnů neuvidím. Jeden z mínusů našeho stylu života. Jsem vítací typ a jak to tenkrát říkal Zdeněk Svěrač – aby bylo vítání, musí být i loučení…

Krásný to tu máte v těch Čechách. Tak krásný, že tu na podzim zůstaneme delší dobu, než se to všechno uklidní a trochu vyjasní, jak ta čínská chřipka změnila turistickou mapu a způsoby cestování. Všechno je nejistý. Možná po letech uvidím i padající sníh a vytáhnu svůj zimní vaťák. Uvidíme, sám se nechám překvapit.

Nahoře si proklikej pár fotek – je to průřez těch posledních několika týdnů. Zítra po obědě vyrazíme přes NDR šouračkou do Roztocku, přes Trelleborg po E6 do Norska do našeho muzejního srubu nově obehnaného cyklostezkou. Jsem na to zvědavej.

Ahoj!

P.S. Na hlavní stránce je několik novejch fotek, tak klikni na první a nech si to odprezentovat. A nebo skroluj. V sekci BLOG je pak nová funkcionalita, takže teď se lépe proklikává ke starším věcem. Udělej si páteční kafe a začti se. Snad se i trochu pobavíš.