Treesome

Pamatuju si moudro jednoho spřízněnýho blázna z Lofot, že zima není o počasí, ale o oblečení. Já bych jen dodal, že si to prostě musíš udělat hezký. Drtiče mrazu, cibulovej systém a termoska s bylinkovym čajem v batohu. Jsem připraven!

Přes veškerej nečas, kdy plány nejsou plány, ale jen zbožnym přáním, si podzim užívám. Začalo to pozdním babím létem v Českym Švýcarsku a okolí, kde jsem fotil pro kampaň na podporu turismu. Krásná lípa, Česká Kamenice, Dymník, Hřensko, Děčín, Tisá… Srnky na polích a laně před kapotou; Luční bar s Falkem a modelky ve vířivkách. Pak nastal lockdown. Škoda, že mě na pár dní nezavřeli do nějakýho jejich wellnesu…

Skvělý byly i výlety do podzimního středohoří, kde jsem po dlouhý době běhal s foťákem jak pošuk v mlze. Je příjemný být venku nabalenej a vnímat ten ledovej vítr ve tvářích, oči ti slzí a ztrácíš cit v prstech…Na kopci si pak opečeš buřta, vypiješ vrcholový pivo, trochu čaje na zahřátí a prcháš dolu.

Oprášil jsem starý kolo a dvakrát týdně se oblíknu jak starej Harapes a kolem Vltavy špulim na maminky s kočárky svý namakaný lýtka (stehna udržuju stále podexponovaný). Objevuju nenavazující prapodivně dělaný cyklostezky, jejichž kvalita je nejspíš někde na úrovni poválečný Vídně. I tak je to skvělý a rozhodně nejrychlejší způsob dopravy kolem řeky a v centru. Hospody zavřený, ale furt najdeš místa, kde si po výživný odpolední vyjížďce můžeš dát na stojáka jedno točený. Díky covidu jsem objevil krásu jízdy na kole i při pár stupních nad nulou, protože kdyby lockdown nenastal, honím se asi nesmyslně za squashovym míčkem ve skleněnym akvárku…

Máme se fajn. Mel učí distančně francouzštinu pár hodin týdně, takže třeba dnes ráno se moje poslední sny stávaly sny francouzskými. Ke slovu „bonjour“ jsem tak ještě přidal „écureuil“ neboli veverka. Není nad to mít po třech letech vztahu s francouzkou bohatou slovní zásobu!

Můj český slovník se od úterý rozšíří také. Zkusím si práci terénního pečovatele pro seniory, kde starouškům budu pomáhat překonávat nástrahy vlastní domácnosti a systému, kterému přestávají rozumět a kde pár schodů do domu je pro ně výkon hodný výstupu na Milešovku. O vývoji mého slovníku vás budu informovat příště.

Nahoře se můžete jako vždy podívat na pár výcvaků. Tady si ale ještě přihřeju polívčičku – před pár dny jsem udělal Pedrovi webový stránky, takže pokud chcete něco přeříznout, určitě zavolejte Pána Dřeva.

P.S. Zmíněnou spoušť pod mým velmi oblíbeným kopcem nemá na svědomí Pán Dřeva. Kůrovcová kalamita je důsledek doje*anýho způsobu hospodaření v našich lesích. Mimochodem – zhruba 30% nově sázených stromků jsou opět smrky. Mrk Mrk.