Zarach vol.2

Všichni jsme doufali v jinej vývoj, ale ti co měli přijít nepřišli a ten co měl už dávno odejít tam sedí dál. Řídí stát jako šílenec řídí autobus, v kterym jedeme teď všichni. Usazeni na sedadlech se zapnutými pásy proklínáme pasážéry u okýnek, kteří nám všem ve výprodeji koupili zlevněný lístky na hodně dlouhej zájezd, kde se podává zdarma náhražka kávy s okoralym chlebem z Penamu a za potlesk našemu průvodci si odnesete domů sadu hliníkových hrnců v azbestovym obalu. A ty největší serpentiny, který projede náš autobus bez brzd, nás teprve čekaj. CK Česko 2021.

Tento týden uplynuly tři měsíce od začátku mého kariérního ústupu stranou – služby pro staré a postižené klienty. Jak by řekl jeden z nich – to stáří se tomu, kdo ho vymyslel, opravdu moc nepovedlo. Je pozoruhodné, jak lidé milují rituály a svůj „systém“. Čaj musíte ohřívat na jednu minutu a dát do něj lžičku sladké ovocné šťávy, obědový příbor musí být ten zelený, smetany do kávy zásadně dvě a v 18.20 nezapomenout pustit pořad s oblíbeným Alešem Hámou. Po 80 letech života víte co máte rádi a nebojíte se o to podělit. Kdo si píše deník, bude mít výhodu, páč dřív nebo později mu do vzpomínek nejspíš hodí vidle starej Alzheimer.

Po třech měsících práce se seniory mě stáří děsí o něco víc než dřív. A to mají „moji“ starouškové to „štěstí“, že si mohou dovolit asistenta, který se věnuje jenom jim a nemusí trávit poslední roky svého života v nějakém ústavu.

Jedno je rozhodně jistý. Až budeš starej chlap, tak jedinou opravdovou vášní bude žrádlo. Budeš se těšit na každý oběd jako by byl tvůj poslední. Budeš vyzvídat, co že je to za mňamku v těch trojitých kastrůlcích z nejbližší školní jídelny. A dává to smysl! Když si totiž nemůžeš dát pořádný pivo a zadek si poplácal naposled v minulý dekádě, tak ti největší radost udělá gulášek se šesti a jedna povolená sklenička gábiny v plechu.

Nicméně mě je stále 34 a na jaře nejspíš z tohodle autobusu vystoupim. O tom, jestli si zase nasednu, rozhodnou podzimní měsíce. Každopádně s timhle řidičem nikam nejedu a radši se občas svezu pár stanic načerno. Dole fotky ze sídláku, kde naštěstí NIKDY bydlet nebudu. Jestli někomu přijde přiměřených 100 tisíc za metr, tak prosím, ale musí si přiznat, že příštích 30 let bude platit a žít v prostoru, kde to bylo odporný už jako nový.